První popsané využití psů pro nevidomé spadá do let 1916 – 17, kdy byli v Německu vycvičeni první vodicí psi pro vojáky, kteří přišli o zrak působením bojových plynů používaných za první světové války. Využívanou rasou byl, jak jinak, německý ovčák. První organizace pro výcvik vznikla v roce 1928 ve Švýcarsku.
vodicí pes podporuje nevidomé nebo zrakově postižené lidi v oblasti mobility, kompenzuje problémy vnímání nevidomých nebo lidí s vyšším stupněm zrakového postižení a umožňuje jim bezpečný pohyb v známém i cizím prostředí. Výcvik vodicího psa musí být dokonalý, protože jakákoliv malá chybička psa může nevidomému způsobit zranění, v extrémním případě (jako třeba u střetu s tramvají) i smrt.
Předvýchova vodicího psa, série testů a základní výcvik poslušnosti jsou stejné jako u ostatních typů psů. Jeho odborný výcvik je však mnohem náročnější a intenzivnější.
K povinným dovednostem patří:
Předávání psa je o něco delší než u ostatních typů psů. Rozhodující význam má, že vodicí pes se svým držitelem harmonizuje a klient je připraven a schopen přijmout psa jako spolehlivého partnera. Základem je zde absolutní důvěra klienta a psa a jejich vzájemná souhra.
Výcviková škola našeho hlavního cvičitele, pana Kadlečka, vycvičila již více než 170 vodicích psů. Většina z nich slouží v zahraničí, kde skládají mnohem přísnější zkoušky než v ČR. Prostřednictvím našeho sdružení předali vodicího psa i klientce, která kromě toho, že je nevidomá, neslyší.